1956
Vznikají první zárodky klubové činnosti. Vzniká nová zájmová skupina lidí s prvními potápěčskými pokusy. Mezi zakládajícími členy nově vznikajícího klubu patří Rudolf Šifta, Zdeněk Kuře a František Hněvsa. Začínáme s prvními schůzkami zájemců o potápění na liberecké přehradě. Výstroj si musíme vyrobit, nic se nedá koupit. Zvládáme první pokusy o výrobu ploutví, masek a dýchacích trubic. Hledáme organizaci, která naší činnost zastřeší. Zakládáme kroužek potápění při ZO Svazarmu, tehdy národního podniku Textilana. V té době již máme deset členů.
1958
Potápění je zařazeno do branných sportů a v květnu zakládáme AQUA KLUB Liberec jako ZO Svazarmu Liberec. Prvním předsedou klubu se stává Zdeněk Kuře a naše nová organizace čítá v té době již patnáct členů. Zaměření klubu je branně sportovní činnost. Pravidelné tréninky potápění z důvodu odstávky libereckých lázní probíhají na bazénu v sousedním Jablonci nad Nisou a na přehradě v Liberci. Vyškolen je první instruktor potápění, lodní modelář František Podaný.
1959
Propadáme víc a víc potápěčskému sportu. Hledáme možnosti, kde a jak pořídit dobrou výstroj. Zkoušíme průmyslově vyráběný dýchací přístroj MEDI 713 vyráběný od roku 1958 v Lipsku (někdejší NDR). Automatika tohoto potápěčského přístroje je pevně spojená s kostrou přístroje a v ústence prvního z prototypu modelů 713 ještě nebyly vestavěny ventily. Dýchání pod vodou tak bylo velmi náročné, hlavně při nácviku řešení krizových situacích, dýchání s partnerem z jednoho přístroje, kdy do hadic přivádějících vzduch do náústku proudila voda. O něco později přibyly do naší výbavy tři kusy dýchacího přístroje Rekord a výcvik, je tak již naplno zaměřen na zlepšení techniky při potápění s dýchacím přístrojem.
V té době, máme již 35 členů a začínáme se zabývat i myšlenkami, co si vzít do vody na sebe. Zkoušíme si vyrábět první potápěčské obleky a chceme tak ukončit nepraktické dosavadní potápění v pletených svetrech.
Příběh první: "Historie dýchání pod vodou"
Co se týká potápěčského přístroje REKORD, tento dýchací přístroj vyráběl od roku 1959 národní podnik Stavební stroje ve Zličíně. Šlo o první sériově vyráběný potápěčský přístroj v Československu. První série byla dodávána pouze s jednou sedmilitrovou láhví, ale již od roku 1961 začala výroba přístrojů Rekord se dvěma čtyřlitrovými láhvemi z Vítkovické Železárny. Láhve o obsahu čtyři litry byly naplněny na provozní tlak 15 MPa. K přístroji se dodávala také výkonnější automatika označená jako AV2.
1961
Počátky orientačního potápění.
Historie orientačního potápění sahá k roku 1961, kdy si parta milovníků vody a podvodních hrátek vymýšlí různé soutěže pod vodou. Zkoušíme různé tratě k proplavání pod vodou pomocí kompasu a dálkoměru, při kterých plníme různé práce či úkoly. Třeba, kdo rychleji přišije knoflík, zatluče hřebíky do prkýnka aj (zkuste tlouct pod vodou). Hledali jsme na dně a pod hladinou různě uložené předměty a závodili, kdo jich najde víc anebo rychleji je vyloví. V rámci spřátelených armád Varšavské smlouvy a organizací jako byl Svazarm, DOSAF a jiné, se konaly závody „bratrství a přátelství“, jejichž součástí bylo házení granátů z vody na cíle na břehu nebo střelba z malorážky nebo ze vzduchovky z vody. Zkrátka armádní sport. Tak začínalo dnešní sportovní odvětví nazvané orientačním potápěním.
Účastníme se prvních oficiálních závodů v Ústí nad Labem s názvem „Štít únorového vítězství“ (byla taková doba). Závodu se zúčastnily všichni členové klubu. Už závodíme v seriálu Mistrovství České republiky. Seriál se skládá ze tří závodů pořádaných na různých místech ČR, které odpovídají podmínkám pro v té době platných pro orientační potápění. V témže roce se konal i první červnový závod na liberecké přehradě a o týden později na jesenické přehradě u Chebu. Třetí závod byl na Sečské přehradě.
Za těch více než 50 let se stanovila a upravila pravidla tohoto sportu a Světové poháry se konají pravidelně každý druhý rok, jeden rok MS a v následujícím ME.
Rok 1961 se tak zapsal do dějin Aqua klubu, jako počátek sportovních činností v rámci rychle se rozvíjejících disciplín vodních sportů.
1962
V tomto roce pořádáme první klubový výjezd do zahraničí. Do Rumunska. Jede nás celkem jedenáct. Jsme ubytováni v Konstantě, hned naproti přístavu. Trénujeme dýchání pod vodou s přístrojem a kocháme se nádhernou viditelností pod vodou.
Chystáme se i první mistrovství České republiky v Chřibské a naše hlídka se umisťuje na krásném 2 místě. V té době se již trvale plavou branně technické disciplíny. Pro další činnost nutně potřebujeme získat finanční prostředky na pořízení další techniky. Využíváme všechny dostupné prostředky k získání nových zdrojů. Provozujeme i střelnici v prostoru naší tehdejší klubovny na Sokolském náměstí a samozřejmě provádíme prostřednictvím členů klubu práce pod vodou pro Povodí Labe i Textilanu. A vzhledem k tomu, že bohužel v této době ještě neexistují policejní potápěči, tedy i hledání utonulých.
1963
Takřka na koleni vznikají prostředky, které nutně potřebujeme k dalšímu rozvoji. Vyrábíme si nový klubový vysokotlaký kompresor AK 150, pro podvodní fotografie se pouštíme do výroby vodotěsných pouzder na 16 milimetrovou kameru Admira a fotoaparát Exa. Pořádáme pracovní brigády, úklidové a stavební práce pro získáni alespoň nějakých finančních prostředků na zajištění sportovní činnosti. O letních prázdninách pořádáme zájezdy do Polska a Rumunska a naše reprezentační družstvo vyráží na mezinárodní závody do NDR.
Příběh druhý : „Jak Emil Špidlen k obleku přišel“
„Sehnal jsem si adresu na firmu Beuchat, které jsem napsal, že bych od nich rád získal potápěčský oblek Beuchat. K dopisu jsem přibalil i broušený skleněný výrobek s tím, že pokud by šla dohodnout výměna broušeného skla za oblek, budu rád. Postupně jsem posílal několik dalších skleněných výrobků až do chvíle, kdy si ve firmě Beuchat asi řekli, že jsem dostatečně vyvážil sklem cenu jejich obleku a poslali mi ho poštou. A on opravdu přišel.“
1964
Tento rok začal pro nás smutně. Při pracovní, průzkumné akci pro cukrovar Bohušovice, která proběhla 19. dubna, při kontrole 240 m dlouhé šachty (jednalo se o kontrolu 100 m dlouhého zakrytého přivaděče užitkové vody z Ohře) při jištění z jedné strany zahynul Antonín Bouda. Tato dramatická zkušenost oslabila chuť do další práce a potápěčské aktivity a klubová činnost na nějaký čas ochabla. V této době, jsme zahájili práce na úpravách plicních automatik PL 40. V chodu je i příprava pořádání branně-sportovního závodu na památku zahynulého kamaráda.
1965
V dubnu roku 1965 pořádáme na liberecké přehradě první ročník Memoriálu Antonína Boudy. V červnu se nám daří zakoupit první klubový automobil mobil PRAGA RN známé pod přezdívkou „Erena“ a to od Severočeských pekáren. Bylo nutné provést opravy a úpravy karoserie, lakování a přizpůsobení vozidla potřebám klubu a sportovní činnosti. Neustáváme ve snaze zajistit tolik potřebné finanční prostředky, bez kterých se naše činnost nemůže obejít. Konečně je tu i první výjezd Erenou do Jugoslávie. Cestujeme přes městečko Velebit, kde se zrovna natáčí známý film Vinnetou. Od tohoto roku se stávají naše vyjížďky do Jugoslávie pravidelným způsobem trávení dovolené a to i rodinné. Vždy však bylo nutno vymyslet „dobrý důvod“ cesty, např. oběd v Bulharsku, návštěva botanické zahrady a pod. Daří se nám vyrobit nové naústkové plicní automatiky AQUA klub Liberec.
Publikováno v Buddy č. 9 (2008), www.buddymag.cz
Autor textu a fotografií: Michaela Sládková
